A to hned obě deváté třídy zároveň. Přesně tak. 43 žáků a 5 pedagogů vyrazilo ve středu 22. května léta Páně 2024 na řeku Sázavu. Ač ještě pátek předešlého týdne jsem silně uvažoval nad přesunem termínu kvůli počasí, naštěstí jsem termín nechal a dobře jsem udělal. Vyplatilo se to.
Díky vydatným dešťům byla hladina řeky příjemně sjízdná, jezy otevřené a všichni svatí nad námi stáli. Nezapršelo, netopilo se a nikdo se nezranil.
Posádky si první den musely ohmatat pádla, zahřát si lavičky na lodích a přijmout fakt, že bez pádlování se nikam nehneme. Po delším odpoledním plutí jsme úspěšně dopluli do kempu Kormorán a mohli rozbít tábořiště.
Dalšího dne jsme měli na 18kilometrový úsek celý den. Po poledni jsme si tak mohli dovolit přirazit ke břehům a vydat se do místní civilizace okusit nabízené polední menu. Byl to urputný boj, ale svíčkovou, plněné knedlíky a jiné dobroty jsme zvládli zdolat a znovu se vydat na klidnou hladinu řeky Sázavy.
Sluníčko svítilo, ptáci zpívali, plavčíci se nudili, a tak došlo i na malé koupání a námořní bitvy. Dokonce jsme si dali i běh po lodích. Nevěříte? Mrkněte se na video níže a vše uvidíte na vlastní oči. Ježíš chodil po vodě a deváťáci zase běhali po lodích.
Dojeli jsme do Týnce a tam se k večeru vypravila skupinka nadšených fandů pod vedením kapitánů Zemana a Šimka do tamější hospody a přidali se k místním domorodcům ve fandění našemu hokejovému týmu. Jiní jsme hlídali tábor a projednávali všemožná životní témata.
Poslední den naší plavby jsme zahájili vydatnou snídaní a pod mírným stresem z blížící se bouřky se vydali na vodu. Nejkrásnější úsek. Týnec – Pikovice. Voda tekla, jezy se sjížděly a posádky už ostříleně pádlovaly od jezu k jezu. Byla to dobrá plavba a počasí nám velmi přálo! Bouřky kolem nás, jen ne nad námi.
A tak jsme dorazili konečně do Pikovic. Někteří smutní, že plavba nepokračuje dál po proudu do Prahy, jiní se nemohli natěšit pevniny. Vše vypadalo tak krásně. Bylo 13:00. Ve 14:00 nám měly přijet věci a v 15:14 měl jet vlak z blízkého nádraží. Kdo by se co nadál, Hospodin nám dopřál dobrou plavbu, ale ještě zkusil naši víru. Ve 14:00 mi volali z půjčovny, že se auto s našimi věcmi zaseklo v zácpě a bude na místě ve 14:45. To se ještě na blízké nádraží stíhá. Nebude to na pohodu, ale času je na to dost. Nicméně ve 14:30 mám další telefonát, že přijedou v 15:10. To už byl velmi špatný čas. Vidina včasného příjezdu do domoviny mizela, začalo poprchávat a nálada lehce poklesla. Co se však nemá, jeden žák se se mnou začne hádat, že další vlak přeci jede za půl hodiny. Já na to, že až za hodinu a hned beru do ruky telefon a hledám důkaz na idnesu. A tady jsem poprvé v životě jásal nad červeným smutným oznámením zpožděného vlaku… . Dobře to dopadlo! Auto dojelo a téměř na minutu jsme díky zpoždění stihli vlak.
Velké díky kapitánům Matoušovi Šimkovi, Vítu Zemanovi a kapitánkám Báře Härtingové a Kačce Hřídelové. Dále velké uznání mají všichni žáci, co se rozhodli s námi hledat zlato v místních vodách a místo zlata našli nové zlaté zážitky, zkušenosti a vzpomínky. Na závěr děkuji všem přímluvcům, co se za naši výpravu přimlouvali.
Pavel Jakubec
