Dnes jsme si v 1.A v družině povídali o těch, kteří už tady s námi nejsou. O tom, co jsme s nimi mohli prožít. Vypadá to jako maličkost, ale přesto to zaplnilo naše srdce. Babička a její vůně buchet, čtení pohádky nebo pohlazení. Děda, který mě houpal na houpačce nebo dokázal rozesmát. Srdce v dlani nám najednou na chvíli zastavilo čas. Jako poděkování za vztah a čas strávený spolu jsme na dlani vybarvili – zapálili svíčku. Také jsme mysleli na ty, které jsme nestihli poznat, ale patří do naší rodiny. Nebo na ty, na které nikdo nemyslí, nikoho už nemají. Byl to krásný čas vzájemného sdílení.
Tereza Janáčová
