Dark tourismus není vymyšlený pojem, ale reálná volnočasová nebo edukativní aktivita, při které navštěvujeme místa známá pro svoji temnou historii. Jedno z takových míst je koncentrační tábor Auschwitz za českými hranicemi v Polsku, kam se ve čtvrtek vydaly deváté třídy.
Před šestou ranní jsme se sešli před autobusem a za lehce ospalé nálady vyrazili. Někdo ještě spal, někdo snídal, někdo se ponořil do světa internetu. Cesta ubíhala rychle, vyhnuli jsme se úspěšně koloně na D1 a něco po dvanácté jsme překročili česko-polské hranice. S výkladem delegátky od cestovní kanceláře jsme se pomalu mohli připravovat na to, jaké místo brzy navštívíme.
Nemohu mluvit za žáky a zážitek z těchto míst se nedá předat. Každý si ho musí zažít sám. Prohlídka probíhala se sluchátky s česky mluvící průvodkyní, která se nám snažila co nejvěrněji přiblížit život lidí, kteří kdysi museli nedobrovolně být na stejném místě, jako jsme právě stáli my. Dovolím si, s Vámi čtenáři, sdílet jednu myšlenku. Slyšeli jsme mnoho čísel. Tisíce, desetitisíce, miliony… Na co při tom všem nezapomenout, že to nejsou čísla, ale lidé. Jako my.
Na závěr jeden citát k tomu, proč je dobré taková místa navštěvovat: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.“ George Santayana
Pavel Jakubec
