Jako každý rok jsme vyrazili s ministranty na jih, užít si sluníčka, „duchovna“, nesčetných památek i historických souvislostí. Z naší školy pocházela celá třetina (tedy 6 účastníků) skupiny. Po nedělní mši svaté u sv. Vojtěcha a svátečním obědě jsme vyrazili na jih. V Terstu (kdysi největším přístavu Rakouska-Uherska) nás pohostili ve své základní škole bratři Kapucíni (pomeranče mají úžasné). Ráno jsme spěchali do nádherné katedrály a pak následovala cesta podél moře. Ve spleti bažinatých ostrovů nás uvítalo Grado (pro suchozemce zážitek) a vzápětí Aquileia (název těžko vyslovitelný, ale pomohli jsem si slovy a-kvílejí) s největšími křesťanskými mozaikami v Itálii. Kolem obrovské pevnosti (podle tvaru byl architekt milovník geometrie) do Loreta, k domku P. Marie, a šupem do Věčného Města. Ubytováni jsme byli v Papežské koleji Nepomucenum, kde jsme kromě skvělého jídla (včetně italské pizzy), měli možnost mluvit s řadou zajímavých lidí (S P. Františkem – moravským knězem a diplomatem, působícím ve Středoafrické republice a Čadu, s P. Václavem – naším bývalým žákem). Mše svatá v katakombách (hluboké podzemí), výstup na kupoli sv. Petra (výšiny), dlouhé výklady, naštěstí prokládané pořádnou zmrzlinou – gelatem (neskutečně dobrá), fotbalový zápas našich borců s kněžími z Nepomucena (kněží vyhráli těsně jen kvůli své výšce), objev „sparťanského“ kardinála na Kapitolu („slávistického“ jsme, k mé lítosti, nenašli), „náhodné“ setkání s vyučujícími naší školy a mnoho dalších věcí nám zprostředkovala návštěva Věčného Města. Třeba se za rok také připojíte.
P. Benedikt, školní kaplan
